Klinozoisit

Klinozoisit je vápenato-hlinitý silikát epidotové skupiny. S chemicky příbuzným zoisitem sdílí základní složení, liší se však krystalovou strukturou. Může být bezbarvý, nažloutlý, zelenavý, šedý i růžový a v horninách často tvoří zrnité agregáty. Samostatné hranolovité krystaly jsou zajímavé pro sbírky i pro srovnání příbuzných minerálů.

#ShowMore#

Klinozoisit v kostce

• Vzorec: Ca₂Al₃(SiO₄)(Si₂O₇)O(OH).
• Skupina: epidotové minerály.
• Soustava: monoklinická.
• Tvrdost: přibližně 6,5 podle Mohse.
• Vlastnosti: výrazná štěpnost, křehkost a proměnlivé světlé až zelené odstíny.

Rozdíl mezi klinozoisitem a zoisitem

Klinozoisit a zoisit představují příklad minerálů s obdobným základním složením, ale odlišným uspořádáním krystalové struktury. Nejde tedy pouze o dva pravopisy stejného názvu. Předpona klino má význam pro mineralogické zařazení a neměla by se při popisu vynechávat.

Vnější vzhled nemusí být pro spolehlivé rozlišení dostatečný. U zrnitého materiálu nebo leštěného kamene může být potřeba odborná analýza. Je lepší přiznat omezenou jistotu než použít známější jméno jen proto, že se častěji objevuje v obchodě s dekorativními kameny.

Vztah k epidotu

Klinozoisit patří do epidotové skupiny a jeho chemické vztahy zahrnují proměnlivé zastoupení železa. Zelený odstín proto sám nevymezuje přesnou hranici vůči epidotu. Druhové označení by mělo vycházet ze složení a dalších odborných znaků.

U starých sbírkových vzorků se může původní určení lišit od novějšího výsledku. Obě informace mají dokumentační hodnotu. Původní štítek zachovejte a nové jméno doplňte s uvedením podkladu, místo abyste historii předmětu nahradili nepodloženým současným odhadem.

Proměněné horniny a český výskyt

Klinozoisit je rozšířený v některých regionálně i kontaktně přeměněných horninách. Může vznikat také při přeměnách plagioklasových živců. Mezi doložené lokality pěkných krystalů patří Vernířovice v České republice, vedle řady zahraničních nalezišť.

Lokalita na štítku je součástí příběhu konkrétního kusu, nikoli automatický důsledek jeho vzhledu. Krystal bez dokumentace nelze označit jako vernířovický pouze podle zelenavé barvy. U nálezů z terénu zaznamenejte místo a okolnosti dříve, než se drobné vzorky promíchají.

Co pozorovat na krystalu

Hranolovité krystaly mohou nést podélné rýhování; jiné vzorky tvoří jemně zrnité nebo vláknité agregáty. Při prohlídce sledujte zakončení, přirozené plochy a spojení s podložkou. Lesklá plocha nemusí být vždy růstovou plochou, protože výrazná štěpnost vytváří také hladké úlomky.

Pro výukovou sbírku je užitečné porovnat krystal a štěpný fragment, ale cenný exemplář kvůli tomu nerozbíjejte. U fotografií pomáhá boční světlo, které zvýrazní rýhování a poškození. Informace o opravách patří do popisu, zejména u dlouhých krystalů s malou styčnou plochou.

Šetrná manipulace

Klinozoisit chraňte před údery podél štěpných směrů a před tlakem na úzké krystaly. Vyšší tvrdost neznamená, že se nevylomí z podložky. Při přenášení podpírejte celý vzorek a při balení ponechte prostor nad vystupujícími částmi.

Čištění přizpůsobte doprovodným minerálům a případným lepidlům. Nepoužívejte univerzální kyselou lázeň jen proto, že chcete odstranit bílý povlak. Může jít o přirozenou součást asociace nebo o horninu držící krystaly. Pro pravidelnou péči je nejdůležitější omezení prachu a opatrné zacházení.

Časté otázky

Je klinozoisit totéž co zoisit?

Ne. Mají podobné složení, ale odlišnou krystalovou strukturu.

Patří k epidotům?

Ano, náleží do epidotové skupiny.

Lze jej určit podle zelené barvy?

Spolehlivě ne, podobné odstíny mají i příbuzné minerály.

Je známý z Česka?

Ano, doloženou lokalitou jsou například Vernířovice.