Klinochlor
Klinochlor je měkký vrstevnatý silikát ze skupiny chloritů. Často má zelené odstíny a lupenitou stavbu, ale může být i světlejší nebo růžový. Vyskytuje se jako součást hornin, povlak i samostatný sbírkový agregát. Jeho jemné lupínky a perleťový lesk mohou připomínat slídy, mineralogicky však patří do jiné skupiny.
#ShowMore#
Klinochlor v kostce
- Obecný vzorec: (Mg,Fe)₅Al(Si₃Al)O₁₀(OH)₈.
- Skupina: chlority, vrstevnaté silikáty.
- Soustava: obvykle monoklinická.
- Tvrdost: přibližně 2–2,5 podle Mohse.
- Vlastnosti: dokonalá bazální štěpnost, měkkost a často lupenitý vzhled.
Klinochlor v chloritové skupině
Chlorit je širší skupinové označení, zatímco klinochlor představuje konkrétní minerální druh. Ne každý zelený chloritový povlak lze bez dalšího označit přesně jako klinochlor. Chemicky příbuzné členy mohou mít podobný vzhled a jejich rozlišení někdy vyžaduje analýzu.
Na starých štítcích proto může být správně uvedeno pouze chlorit. Při rozšiřování katalogu je vhodné zachovat úroveň původního určení, pokud nový rozbor chybí. Přesnější název není automaticky kvalitnější informace, jestliže vznikl jen odhadem z barvy nebo z podobnosti s obrázkem.
Lupínky, růžice a celistvé hmoty
Klinochlor může tvořit drobné lupínky, silnější tabulky, lupenité agregáty i celistvější hmoty. Na štěpných plochách může být nápadný perleťový lesk. Jemné vrstvy jsou ohebné, ale nechovají se stejně jako pružné lupínky některých slíd.
Tento rozdíl není důvodem zkoušet ohýbání na cenné drúze. Oddělení lupínku může nenávratně poškodit přirozený povrch. Ve výukové sbírce lze použít již volný úlomek, zatímco neporušený krystalový agregát je vhodnější pozorovat lupou a při šikmém osvětlení.
Vznik při proměnách hornin
Klinochlor může vznikat při přeměnách dalších silikátů, například pyroxenů, amfibolů nebo biotitu. Je známý z chloritických břidlic, serpentinitů a dalších přeměněných hornin. Zelený povlak tak často vypráví příběh pozdější proměny původní minerální sestavy.
U smíšeného vzorku je užitečné rozlišit povlak, hlavní minerál a hostitelskou horninu. Pojmenování celé zelené horniny klinochlor může být příliš zjednodušující. Pokud jednotlivé složky nebyly určeny, je přesnější popsat horninu s chloritovou složkou než jí přiřazovat jediný chemický vzorec.
Výběr sbírkového vzorku
U krystalických agregátů sledujte neporušené okraje tabulek a přirozený lesk. Měkký povrch může nést stopy po otírání, kartáčování nebo tlaku obalu. Záběr zepředu někdy poškození skryje, proto pomáhá také boční pohled a detail přechodu do podložky.
Zajímavost kusu nemusí stát na velikosti. Menší zachovaná růžice nebo dobře doložená asociace může mít větší studijní význam než velká neurčená zelená hmota. U dekorativního opracování si ověřte, zda nebyl povrch napuštěn nebo zpevněn, protože to ovlivní další údržbu.
Péče o měkký vrstevnatý minerál
Klinochlor chraňte před třením a tlakem. Neumisťujte jej volně mezi křemeny a další tvrdé kameny. Při přepravě upevněte pevnou spodní část a zabraňte tomu, aby se výplň obalu opírala o jemné lupínky. I lehké otření může změnit jejich uspořádání.
Prachu předcházejte uzavřenou vitrínou. Silný proud vody, kartáč a ultrazvuk nejsou vhodnou automatickou volbou. U drobivých agregátů raději omezte manipulaci a nesnažte se povrch vyleštit. Pokud je potřeba složitější zásah, měl by vycházet ze stavu celého srůstu a případných starších oprav.
Časté otázky
Je klinochlor slída?
Ne, patří do skupiny chloritů, i když může mít podobnou lupenitou stavbu.
Je každý chlorit klinochlor?
Ne. Chloritová skupina zahrnuje více druhů.
Je vždy zelený?
Ne, existují také jiné odstíny včetně růžových.
Proč se povrch snadno poškodí?
Klinochlor je měkký a výrazně štěpný, jemné lupínky jsou choulostivé.